www.goalie.wbs.cz
Trénink |
|
Činnost brankáře Na herním výkonu celého fotbalového týmu se podílejí hráči a brankář. Přestože je pro obě role společné riziko každého jejich zákroku, který je pod neustálou kontrolou spoluhráčů, soupeřů, trenérů, rozhodčích a diváků, míra rizika a nejistoty, spojená s jejich výkonem je výrazně odlišná. Kolikrát hráči v poli nezpracují míč, kolikrát neúspěšně přihrají nebo vystřelí, a přesto se důsledky jejich chyb a selhání neprojeví bezprostředně na výsledku utkání. Z těchto skutečností vyplývají důsledky pro zaměřenou přípravu fotbalového brankáře - pro specializovaný tréninkový proces.
Formy brankářského tréninku jsou rozmanité. Na prvním místě stojí především individuální forma tréninku. Na vyšších výkonových úrovních je už dnes samozřejmostí, jež řídí trenér - specialista. Ve většině případů však tuto odpovědnost musí vzít na sebe trenér mužstva. Individuální trénink se může odbývat v rámci tréninkové jednotky celého mužstva, což nemusí být zcela efektivní. Proto si trenér musí najít čas pro samostatný individuální brankářský trénink před tréninkovou jednotkou nebo po jejím skončení. Optimální je především z hlediska zatěžování a nutné regenerace organizovat individuální trénink zcela odděleně od družstva. Je-li v družstvu více brankářů, je výhodná skupinová forma. Umožňuje také nacvičovat a zdokonalovat spolupráci s hráči v poli v nejrůznějších situacích. Brankář však potřebuje se zúčastňovat i tréninku celého mužstva, zejména z hlediska jeho účasti v praktikovaných herních systémech týmu. Samozřejmě, že nezbytnou je také brankářova plnohodnotná účast v tréninkových jednotkách celého týmu. * Je potřeba vědět, že individuální brankářský trénink a společný tréninkový proces může být jakkoliv kvalitní, fyzickému a psychickému zatížení brankáře ve fotbalovém zápasu se nikdy nevyrovná, protože charakteristiky zápasu jsou z hlediska psychického působení na výkon jedince zcela jedinečné!!! Charakteristika a systematika: Jelikož brankář je hráč s velkou osobní zodpovědností, jeho post a role s ním spojená má rozhodující význam pro průběh zápasu. Jediná chyba může rozhodnout o výsledku utkání. Tato role od brankáře, ve srovnání s ostatními hráči, vyžaduje:
Ad. A: Potřeba optimální výšky kolem 185 cm. Příliš vysocí brankáři mají nevýhodu při přízemních střelách a v obratnosti, a brankáři nižších postav mají nevýhodu v osobních soubojích, v centrovaných míčích. Tato charakteristika nemusí být ovšem pravidlem, protože v dnešní době jsou brankaři s výškou opačnou než bylo zmíněno a podávají vynikajících výkonů. Např. Coupet, Cassilas, Barthez jsou brankáři s výškou kolem 180cm a jejich všestrannost jak při střelách, tak při centrovaných míčích je excelentní. Lehmann, Čech a Buffon, výška kolem 190cm, kteří ač mají relativně vysoké postavy, jejich dynamika a pružnost jsou srovnatelné s nižšími postavami brankářů, které jsem uvedl a jejich výhodou je taky muskulatura postavy. Ad. B: Jde především o psychickou stabilitu, schopnost koncentrace na hru (se rostoucím věkem se při správném vedení tréninku zvyšuje), dále je předpokladem odvaha, rozhodnost, silná vůle, rychlá reakce, zodpovědnost a sebedůvěra včetně hráčské inteligence - schopnost číst hru, předpokládat a správně vyhodnocovat její vývoj. Svoji roli určitě hraje i schopnost regulace aktuálních psychických stavů a intuice. Hra brankáře vyžaduje různorodé a zvláštní schopnosti a dovednosti, proto výběru a přípravě brankáře musíme věnovat soustavnou pozornost. V posledním období je hra brankáře nejvýrazněji ovlivněna vývojem pravidel a vývojem rozestavení hráčů a systémů hry, variabilitou jejich pojetí (obranná řada v linii, presinkové způsoby bránění). Zvyšují se nároky na hru brankáře jak v obranné ("chytající libero"), tak v útočné fázi (konstruktivní rozehrávka míče prvním dotykem apod.). Tyto změny se musí odrážet i v obsahu tréninkového procesu. Nepřímo se brankářů týká rovněž změna ofsajdového pravidla. Současně s povolením toho, že se útočníci při přihrávce v úrovni posledního bránícího hráče v poli, posunuli se tak blíže brance a z gólového hlediska představují mnohem větší nebezpečí. Připočteme-li pak neustálé vylepšování letových vlastností míčů, zbývá jen zvětšit rozměry branky a gólmani si mohou udělat sjezd! Brankářovo postavení Postavení brankáře při různých herních situacích si vyžaduje aby měl co nejlepší výhled na míč a postavení hráčů. Základním pravidlem je, že brankář musí za každou cenu vidět míč. Pokud míč nevidíte nemůžete správně reagovat na vzniklé herní situace. Po dobrém výhledu na míč následuje základní postavení brankáře. Těžiště je nakloněno nad špičky nohou a postavení je mírně v polochodidlech pro dobrý odraz do strany, start pro míč dopředu nebo výskok pro vysoký centrovaný míč.
Činnost brankáře Brankář je tedy ve své roli významně omezován pravidly a technickým vývojem, na druhou stranu jsou na něj kladeny stále větší nároky co do herních rolí (především hra nohou, ať už levou či pravou a v krajních mezích i hlavou). Trenéři vyžadují, aby se více zapojoval do mezihry jako tzv. falešné libero. Znamená to několikanásobně zlepšit kopací techniku (Barthez, Van Der Sar). Ti brankáři, kterým míč nepřekáží, se stávají dokonce exekutory penalt a výjimečně i přímých kopů (Chilavert). V posledních minutách hry, když mužstvu teče do bot, lze je vidět i v pokutových územích soupeře. To pak solidní brankářovo hlavičkové umění může jeho mužstvu přijít vhod. Velmi důležitá je komunikace mezi brankářem a spoluhráči. V podstatě platí, že obraně "šéfují" brankář a stoper nebo jeden ze středových obránců. Umění komunikovat se spoluhráči také vypovídá o tom, jak je brankář odvážný a jestli se chce zapojit i do herních situacích, do kterých by se zapojit nemusel.
Psychologie Současný fotbal klade na brankáře vysoké nároky v oblasti psychologické přípravy. Psychické zatížení u brankáře nevyplývá jenom z jeho postavení v mužstvu při hře ale také i z nároku na psychické procesy zajišťující podmiňující úroveň vnímání, orientace ve složitých situacích před brankou, taktického myšlení, rychlého a správného rozhodování atd. Oblat psychologické přípravy je pro brankáře a trenéra velmi složitá a náročná, neboť trenér musí respektovat: a) strukturu hráče, kterou tvoří jeho:
b) sociálně psychologické jevy, které zahrnují např.
Osobnost (hráč) je vždy ve styku s okolním prostředím, a proto nesmíme zapomínat na vzájemné působení hráče a okolí včetně trenéra, které nazýváme interakcí. Chybného zjednodušení bychom se dopustili v případě nerespektování tohoto vzájemného ovlivňování, jehož výsledkem je jedinečné, pro konkrétního hráče charakteristické chování. Většinou když se dopustí chyby hráč jsou ještě možnosti zabránit eventuelní brance, bohužel pokud udělá chybu brankář, tak to znamená gól.
Brankář se může psychicky vyvíjet v průběhu celé své kariéry. Obzvláště bych vyznačil časové období na věk dospívání, které je pro budoucí pozici brankáře v seniorských soutěžích velmi důležité. Je třeba ho připravit na odlišnoti v dospělém fotbale, na jiné prostředí, někdy se setkávající na nepřátelský postoj vůči své osobě atd. Někteří jedinci jsou schopni se s tímto stavem vyrovnat s klidnou povahou, jiní na toto mohou reagovat podrážděně a může docházet ke konfliktům. Tyto stavy se nazývají emoce a věnujeme se jim na jiném místě této webové stránky. Hra nohou (nákop, přihrávka, zpracování) Hra nohou ale i hlavou u brankáře je především věcí cviku. Není lehké v nízkém věku provést nákop až na půli soupeře, nicméně se zvyšujícím se věkem musí být provedení dostatečně dlouhého kopu nutností. Při tréninku je nutné dbát na techniku provedení kopu a na švih. U nižších kategorií by měla být tato činnost sledována trenérem brankařů aby dohlédnul na správné provedení kopu. Z hlediska nácviku techniky platí pro všechny způsoby nákopů a přihrávek nohou platí následující klíčové kroky:
Mezi základní způsoby nákopů a přihrávek patří:
Výhozy Stejně jako u přihrávek nohou, tak i u vyhození, záleží na tom a by brankář vyhazoval co nejpřesněji ke svým spoluhráčům. V zásadě existují dva druhy výhozů. Jedná se o výhozy spodem a vrchem. U obou záleží na postavení, ze kterého brankář míč vyhazuje. Pokud brankář vyhazuje pravou rukou, tak platí zásada, že postavení je následující: první levá noha a následuje pravá noha, tak ja je zobrazeno na následujících obrázcích. Při výhozu vrchem by měla dráha ruky jít mírně nad hlavou pro přesnost výhozu. Pokud jde ruka více stranou je obtížné zvolit moment upuštění míče a tím i cíl výhozu.
Hra hlavou V některých situacích, kdy míč letí vzduchem a brankář musí vyběhnout z branky odehrát míč na spoluhráče nebo do bezpečného prostoru hřiště, je potřeba míč správně zasáhnout hlavou. Podle výšky letu míče může přihrávat hlavou buď ve stoji, ve výskoku a někdy i v pádu. Rozlišujeme tyto způsoby provedení hry hlavou:
Zpracování míče Patří mezi nejdůležitější herní činnosti, protože nejenom brankář ale i hráč se zpracováním zmocňuje míče a dostává ho pod kontrolu. Rychlé a bezpečné zpracování míče je základem úspěšného zapojení do herního děje. Konkrétní způsob zpracování musí odpovídat herní situaci, je to ale činnost značně náročná na kvalitu a rychlost vnímání a rozhodování. Brankář je při ní často atakován soupeřem (útočníkem), a proto musí využívat pozičního postavení, klamavých pohybů a předvídání (v moderním pojetí fotbale jsou tyto herní situace velmi často tak rychlé, že je někdy výhodnější použít destruktivního způsobu hry než způsobu konstruktivního). Důležité je, aby brankář ještě pře vlastním zpracováním a rozehráním míče byl již rozhodnut o následujícím způsobu řešení herní situace. S tím je korespondující periferní vidění herní situace, což umožní brankáři další možnosti řešení a čas pro danou situaci! Současný fotbal vyžaduje zejména zpracování v pohybu pod tlakem napadajícího soupeře a často se jedná o usměrnění míče prvním dotykem do předpokládaného pohybu spoluhráče nebo požadovaného prostoru. Míče do pádu Nejbližší brankářův pohyb může vypadat různě od různých brankařů. Nicméně zásady, na které musíme dbát při tréninku si nyní trošku vysvětlíme na následujících obrázcích. Polovysoké a vysoké míče by se měly chytat odrazem z té nohy na kterou stranu jde střela a také let těla by měl být přímý k míči.
Pokud je střela krátká a směřuje téměř doprostřed branky nebo blízko k brankáři ale do strany a chycení do koše by bylo obtížné, pak lze chytit takový míč pouze do lehkého pádu (kolíbky) bez úkroku.
Prudké střely až k tyči si vyžadují, aby se brankář odrazil do strany z té nohy, na kterou jde míč a co největší silou provedl odraz tak, aby se tělem vrhl směrem k míči. Následující obrázek Ikera Casillase ukazuje, jak by takový let brankáře k míči měl vypadat. Povšimněte si hlavně faktu, že i v obtížném letu brankář sleduje stále míč aby ho mohl co nejlépe zasáhnout a vyrazit.
Výběhy pod nohy Velmi důležitá činnost brankáře, kdy musí vyběhnout pod nohy útočníka, tak rychle aby mohl chytit míč před tím, než ho útočící hráč zasáhne. Velmi záleží na rychlosti a odvaze, protože jsou to někdy obtížné situace. Zpravidla se jedná o míče na hranici velkého pokutového území, kterými se snaží první dlouhou přihrávkou útočník kolem obránce projít tak, aby byl ve výhodné střelecké pozici. Tento moment je pro brankáře signálem, kdy se musí velmi rychle rozběhnout a skluzem pod útočícího hráče zakrýt míč v náruči.
Někdy nastanou situace, kdy se útočící hráč pokouší o kličku kolem brankáře. Potom je velmi důležité aby brankář vystihnul směr kličky a pokusil se skočit k nohám střílejícího hráče a střelu zblokovavat natažením rukou. Je nutné zpevnit ruce, protože brankář jde svými pažemi proti noze hráče a míči.
Centrované míče Centrované míče jsou a budou vždy obtížnou činností barnkáře. Tuto činnost se učí brankář téměř celý fotbalový život a zjišťuje odlišnosti mezi centrovanými míči. Předpokladem je dobrý odhad na letící míč a také správné načasování rozběhu aby nedošlu k podběhnutí centru. Je nutné tuto činnost systematicky opakovat a trénovat za různých podmínek. Důležité je aby byl brankář ve výskoku výš než útočící a bránící hráči a tento výběh na míč doprovodil hlasitým křikem, aby ostatní věděli, že to bude právě brankář kdo si pro míč vyskočí. Je to také znamení pro bránící spoluhráče, aby pomohli s odcloněním útočícíh protihráčů. Míč je nejlepší v centru chytit ale pokud to herní situace neumožňuje není nic lepšího než míč obouruč nebo jednoruč vyboxovat (první obrázek vlevo) co nejdál od místa, kde se nachází těžiště standartní nebo herní situace. Nejobtížnější jsou míče v souboji s útočníkem (obrázek vpravo). Jednak je velmi důležité vyskočit výše než útočící protihráč a také je nutné udržet míč nad hlavou při doskoku aby neupadl pod nohy a nedal brankář možnost zakončení.
|
